zažil*a jsem znásilnění.

Vyrovnat se se znásilněním není jednoduché. Každému to může trvat různě dlouho a každému může pomoct něco trochu jiného. Tady je pár užitečných rad.

Úvodní obrázek

stalo se to před pár dny.

Jestli se bojíš otěhotnění, vezmi si pohotovostní antikoncepční pilulku. Je běžně prodejná v lékárně bez předpisu, třeba Escapelle nebo Postinor.

není to tvoje vina.

Je to vina toho, kdo to udělal. Nikdo nemá právo někoho znásilnit ať už by ses choval*a jakkoli. Znásilnění bohužel zažije za svůj život každá desátá žena. Není to jen tvůj problém, je to problém celé společnosti.

lékařská pomoc a policie.

Zvaž, jestli se nepotřebuješ nechat vyšetřit gynekologem či jiným lékařem. Lékař nemá povinnost hlásit znásilnění na policii.

Zvaž, jestli to půjdeš hlásit na p​olicii. Čím víc bude takových činů hlášeno, tím víc bude mít společnost pocit, že je to vážný problém, který je potřeba řešit. Na policii si s sebou můžeš vzít doprovod, který s tebou bude po celou dobu výslechu. Můžeš si vybrat, jestli chceš být vyslýchána ženou nebo mužem.
Pokud ale nechceš jít na policii, nemusíš. Dělej jen to, co máš pocit, že ti pomůže.

co dál? jak se s tím vyrovnat.

Svěř se někomu, komu důvěřuješ. pokud nemáš nikoho takového v okolí, můžeš zavolat na linku důvěry, nebo zajít na naši svépomocnou skupinu.

Dělej co potřebuješ. Klidně buď nějakou dobu smutná/ý. Klidně smutná/ý nebuď, pokud to tak cítíš. Zkus si promluvit s někým, kdo má podobnou zkušenost.

Najdi si terapeuta / terapeutku – vyhledat odborníka může být ta nejjednodušší pomoc. Ne každý terapeut sedne každému. Možná budeš muset chvíli hledat odbornici nebo odborníka, se kterým si budeš rozumět.

Pokud potřebuješ poradit či pomoct, můžeš se obrátit na organizace, které se věnuje práci s oběťmi sexuálního násilí. Poskytují zdarma právní a psychologickou pomoc. Je to například Profem nebo Persefona.

stalo se to před delší dobou.

I po delší době můžeš jít nahlásit znásilnění na policii. Promlčecí lhůta je pět let. U znásilění v dětství se navíc počítá až od dosažení plnoletosti znásilněné/ho.

I po delší době můžeš prožívat období smutku, nebo období, kdy se necítíš dobře. Není na tom nic neobvyklého. Zkus si o tom s někým promluvit, přijď na naši svépomocnou skupinu nebo se svěř terapeutovi či terapeutce.

svěřila se mi kamarádka.

zeptej se, jak můžeš pomoci.

Do ničeho danou osobu nenuť. Pokud nechce, nemusí jít na polici ani k lékaři, nemusí to říkat rodičům. Ujistit ji*ho, že neuděláš nic, co by si nepřáli.
Buď jí*mu oporou, pokud o to stojí.

podpora.

Poděkuj jí*mu že se ti svěřila, že k tobě má důvěrů. Svěřit se někomu s takovým zážitkem není jednoduché. Nezpochybňuj co ti říká, nesnaž se vysvětlit, co mohl/a udělat líp.
Řekni mu*jí že jim věříš a že to není jejich vina. Lidé, kteří zažili znásilněné se často bojí, že je jim to nikdo neuvěří a kladou si to co se stalo za vinu.

a co ty?

Starej se i o sebe. Vypořádat se s takovou informací může být těžké, stejně jako podporovat toho, kdo se ti svěřil. Neboj se vyhledat terapeutickou pomoc pro sebe